Modleme se, abychom se učili čím dál hlouběji rozlišovat, jak poznat cesty života a odmítnout vše, co nás odvádí od Krista a evangelia.

Rozlišování nás léčí z duchovní slepoty, tristní choroby, jež nám brání rozpoznat Boží čas a čas jeho navštívení. Podle papeže Františka je „duchovní rozlišování odvaha vidět v našich lidských tvářích božské rysy“. Dnes se vydává za rozlišování kdeco. V rozlišování se nejedná o exaktnější poznání, kde napnout síly a rozvinout úsilí o vlastní sebezdokonalování; ani o účelnější, aktuálnější nebo efektivnější apoštolské nasazení. Rozlišování málo napomáhá bezbřehé surfování po internetu. Nejsme spíše zcela závislí na tom, co se v naší referenční skupině (bublině) říká, komentuje, přemílá a poměřuje? V duchovním rozlišování se rodí a postupně sílí duchovní nauka nového života. Ten, kdo je ochoten si přiznat, že toho mnoho nezná, a kdo hledá ohnisko pro nápravu toho, kde chybuje, nalézá útěchu zarmoucených a pomoc k nabytí trpělivosti v neútěše, do které se leckdy propadáme. Rozlišování je náročným úkolem těch, kteří touží cele a bytostně milovat Boha. Je potřeba v životě dávat prostor pouze těm hnutím, která jsou od Boha a vedou k Bohu. Jsou to ty projevy a hnutí, jež posilují naše vnitřní propojení s dovršením našich životů se vzkříšeným Kristem, kterému můžeme vycházet rozhodněji vstříc.