Modleme se, abychom po vzoru svatého Františka zakoušeli vzájemnou provázanost s celým stvořením, jež je milované Bohem a hodné lásky a respektu.

Možná stačí znovu objevit východ a západ Slunce. Krása stvoření do nás vstupuje modlitbou, jež odráží kosmické dění. Při ranních chválách obnovujeme své přilnutí ke Kristu a zasvěcujeme mu den díkůvzdáním a chválou. A s určitou hodinou jsou spojovány i naše symboly. Východ slunce, jeden z opakujících se divů božského stvoření, zdroj života a potravy, tepla a světla, nás spontánně vede k chvále a díkůvzdání a k modlitbě za ochranu po celý den. A protože slavíme to, čím jsme, základem všeho pro nás je skutečnost, že jsme byli spaseni spásnou smrtí a vzkříšením Ježíše. Vycházející slunce nám připomíná toto pravé Slunce spravedlnosti. Večer, po skončení denní činnosti, se znovu obracíme v modlitbě k Pánu. Závěr dne nám připomíná temnotu Kristova umučení a smrti a pomíjivost celého pozemského stvoření. Dar světla nám však znovu připomíná Krista, světlo světa.